Děčín - Je jich pět, a když zrovna neskotačí po výběhu, zkoumají podzemí zoo. Řeč je o pětici mláďat psounů prériových, která přišla na svět v děčínské zoologické zahradě.
Jde o denního hlodavce, který je ve volné přírodě obyvatelem travnatých severoamerických prérií. „Psouní mláďata se rodí jako slepá a hluchá holátka. Noru opouštějí zhruba až po šesti týdnech. Lze tedy odhadovat, že naše mláďata jsou nyní přibližně 2 měsíce stará. Samice je březí 30 dnů,“ uvedla mluvčí zoo Alena Houšková.
Psouni jsou velmi zajímavá zvířata. Svým vzhledem připomínají sviště, mají pískově hnědou srst, černý konec ocásku a hmatové fousky. Dorůstají délky 30 – 40 centimetrů a váhy kolem 1 kilogramu. Žijí v sociálních společenstvech, která mohou čítat až tisíc jedinců. Jejich kolonie, tzv. města, jsou rozdělena do čtvrtí, kde žijí jednotlivé klany, tvořené dominantním samcem, 1 - 4 samicemi a jejich mláďaty. Každá rodina má svoji vlastní soustavu nor, která může měřit až několik kilometrů. Život v psouní kolonii má svá pravidla. „Když se například potkávají dva psouni, pozdraví se letmým polibkem a navzájem si očichají řitní žlázy. Na první pohled lze pozorovat i rozdělení funkcí v rodině. Jeden ze psounů má vždy za úkol hlídat okolí, zatímco zbytek rodiny se v klidu pase. Na blížící se nebezpečí upozorní strážce hlasitým štěknutím, které dalo vznik i jejich jménu. Po němž se zbytek skupiny bleskurychle schová do nor,“ popsala mluvčí. Dle vědců používají psouni tak propracovaný systém hlasové komunikace, že dokonce dokážou změnou intonace hlasu dát ostatním členům skupiny vědět, co za predátora se blíží.
V zoologické zahradě si psouni nejčastěji pochutnávají na senu, okusu, kořenové a listové zelenině, ovesných vločkách nebo granulích pro hlodavce. Ve volné přírodě se pak živí pýrem, bizoní trávou, určitými druhy slézu, nepohrdnou ale ani bodláky, kaktusy, kořeny a podzemními cibulemi. Zajímavostí je, že když jsou jejich oblíbené druhy trav spaseny, nechají toto území ležet ladem, dokud tráva opět nenaroste. A naopak – jsou natolik chytří, že se snaží vyhubit druhy rostlin, které jim zrovna příliš nechutnají. Na zimu si psouni během léta vytvářejí zásoby krmení tak, že na slunku suší trávu, kterou pravidelně otáčejí, aby dokonale vyschla, a seno si pak nosí do spižíren ve svých norách.
