Ústecký kraj se potýká s řadou problémů. Vedle „obchodu s chudobou“ je to například v celorepublikovém srovnání nejnižší schopnost čerpat dotace. Radní Chomutova Karel Lipmann nabízí jasné odpovědi a řešení, která chce prosadit z krajské úrovně. Jeho cílem je proměnit slova v činy.
Jaké jsou skutečné problémy Ústeckého kraje?
Hlavně složení obyvatelstva. Levné byty u nás skoupili překupníci–obchodníci s chudobou. Celému problému značně napomáhá i stát prostřednictvím doplatků za bydlení.
Chomutov, ve kterém působíte jako radní, se v minulosti „obchod s chudobou“ pokoušel řešit.
V Chomutově jsme tento problém řešili a docílili jsme tzv. bezdoplatkových zón. To znamená, že v těchto lokalitách tito lidé neměli nárok na doplatky na bydlení. Jenže pak přišel zásah Senátu, kdy jsme dostali nařízeno tyto bezdoplatkové zóny zrušit. A opět jsme byli na začátku.
Na komunální úrovni je to boj s větrnými mlýny. Proto jsem se rozhodl kandidovat do krajského zastupitelstva a vyvíjet tlak z vyšších pozic, abychom mohli toto opatření znovu zavést.
Existuje i jiné řešení než bezdoplatkové zóny?
Další možností je vykupování nemovitostí v problémových lokalitách, kde si může město, potažmo kraj, nájemníky předem prověřit, čímž získá kontrolu nad tím, kdo bude v bytech bydlet. V ten moment máte „z krku“ 95 % těchto problémových nájemníků. Vím, že to zní trochu jako sci-fi, ale my jsme si to v Chomutově zkusili a víme, že to funguje. A lidé jsou nám dnes vděční, protože bydlí slušně.
Všechno ale souvisí se vším. Na problematické nájemníky se nabaluje i téma bezpečnosti. Tu hodláte řešit jak?
Zásadně potřebujeme posílit státní policii, ale máme úplně jiné platové tabulky než v jiných krajích, proto se k nám policisté nehrnou. Chtěli bychom policistům přidat peníze, abychom je sem dostali, a hlavně je tu udrželi.
Jaké další problémy trápí Ústecký kraj?
Dalším problémem je, že nám stárne populace. V domě pro seniory mají pořadník se 140 lidmi na čekací listině. Proč nejdou peníze do smysluplných projektů, jako jsou domovy pro seniory nebo sportoviště, a místo toho je cpeme do „černých děr“? Jsou to věci, o kterých se jen mluví a akorát to stojí peníze za projekty a ve finále nikdo neví, kde peníze skončí.
Kdo to zaplatí? Mají na to obce dostatek financí?
Abychom mohli začít intenzivně stavět, potřebujeme pomoc, nejlépe prostřednictvím dotací. Ústecký kraj je nejhorší v republice v čerpání dotačních titulů, protože o ně neumíme požádat. Kdyby existovalo krajské centrální oddělení, které by umělo obcím pomoct, mohou fungovat dotace na bydlení, sport, kulturu, do sociální sféry, ale i třeba do útulků na opuštěná zvířata, prostě kamkoliv. Určitě není možné uspokojit všechny, ale někdo s tím začít musí. Když o tom budete jen mluvit v hospodě u piva, tak se nic nestane.
Na Ústeckém kraji se hluboce podepsal minulý režim. Jak se k němu podle vás stát staví dnes?
Ústecký kraj od války zásobuje energií celou republiku. „Vysvačili“ nám to tu, rozbagrovali a teď, když by nám měl stát něco vracet, na nás, s prominutím, „kálí“. Mluví se o nás jako o „stoce“ republiky, přestože náš kraj je nádherný. Narodil jsem se tu, žiju tady 61 let, mám čtyři děti a vnoučata, tady i umřu. Ale co se děje teď, se tu prostě nikdy nedělo. A musí se to změnit.
Ale my jsme naděje, chceme lepší sever.