Ústí nad Labem - Až do pátku chodila Ústečanka Veronika Vágnerová každé ráno před školu ve Velkém Březně. S megafonem a petičním stánkem… Maminka 14letého chlapce už je natolik zoufalá z toho, co škola a policie prováděla vůči jejímu synovi, že jí prý nezbývá, než být veřejně vidět a slyšet. A hodlá pokračovat. O co vlastně jde?
„Už jsem tak zoufalá, až jsem usoudila, že není jiná cesta než vyjít před lidi a říct jim, jak to cítím a co se děje mému synovi. Že tohle není normální,“ říká úvodem Veronika Vágnerová. A co se tedy děje jejímu synovi?
Nesměl mezi spolužáky. A to není to nejhorší…
Chlapec nesnese na obličeji roušku, protože se mu v ní špatně dýchá. Má zdravotní potíže, o nichž podle matky škola ví. Pokaždé, když v podzimním období šel ráno do školy bez ústenky, prý ho okamžitě odchytili u vchodu a separovali v ředitelně. „A syn trávil celý den v ředitelně, kdy na něj byl vyvíjen nátlak, že když si vezme roušku, bude moci do kolektivu. Proběhl i telefonní hovor s policistou, kdy ředitel předal synovi svůj telefon a policie ho vyslýchala po telefonu. To se poprvé stalo už v listopadu,“ vypráví matka.
S chováním školy vůči synovi nejen nesouhlasila. Dokonce sama iniciovala komunikaci s policií. „Sama jsem je kontaktovala, že je prosím o pomoc, co mám dělat, aby syna vrátili do výuky, protože má právo na svobodný přístup ke vzdělání, v souladu se zákony,“ říká.
Každý telefonát, který vedla s policejním oddělením Střekov a který má nahraný, vyzněl podle ní vždy úplně jiným způsobem. Jednou že policie bude zasahovat, podruhé, že nebude zasahovat… Podala proto stížnost. Vypadalo to, že bude klid, ale situace se opakovala.
Podpásovka od policie? Měl z nich fakt strach
„Už jsem syna nechtěla vystavovat psychickému stresu, takže jsem ho nechala doma do konce daného týdne. Já jsem se dostavila na policejní oddělení podat vysvětlení k věci. Tam mi bylo jasně opakovaně sděleno, že policie ve škole nehodlá nijak zasahovat. Tedy každý den mi sdělovali něco jiného. Protože to vypadalo, že se ve škole už nic dít nebude, jsem syna tedy do té školy v pondělí opět pustila,“ vrací se v myšlenkách.
Co se stalo, opravdu nečekala. Bez jejího vědomí do školy za synem přijela policie a „vyslýchala“ jej, za účasti několika dalších dospělých osob. Přesto, že děti pod 15 let nemohou být takto „vytěžovány“ policií bez souhlasu a přítomnosti zákonného zástupce.
„Přijeli tam dva policisté. Natáčeli syna na kameru, když jej vyslýchali (ač tomu oni říkají jinak). Byl u toho ředitel školy a učitel. Nikdo mě neinformoval, nikdo mi nedal vědět ani potom, že toto s mým synem proběhlo. Je to jednoznačné porušení zákona. Policie totiž podle zákona nemůže vyslýchat 13leté dítě (teď je mu už 14) bez souhlasu zákonného zástupe nebo pracovníků sociálního odboru,“ vysvětluje žena.
Vše se dozvěděla až od syna. „Volal mi, že se bojí. Skutečně se bál, že ho odvedou v poutech, protože mu říkali, že ho ´zajistí a odvezou na služebnu´. Na to, jak je suverénní (a je vysoký, má přes 180 centimetrů), byl úplně vyděšený. Proto jsem mu řekla, ať se vrátí domů,“ dodává matka, které posléze po telefonie prý zástupce vedoucího na policejním oddělení řekl, že tak budou činit každý den.
„Každý den ho budou tímto způsobem stresovat. Každý den tam budou jezdit a řešit to s ním. Přestože na mě číslo mají?“ táže se nevěřícně Veronika Vágnerová.
A tak vytáhla do obrany práva s peticí a megafonem…
Vytiskla výzvu škole, aby ukončila protiprávní jednání. „Aby přestala diskriminovat a tlačit na mého syna, volat na něj policii. Uvedla jsem tam i doslovně, jakým způsobem škola postupuje. Zástupkyně ředitele, nechápu, jak si tohle může dovolit, mu řekla: Když si vezmeš roušku, tak my zapomene na to, že jsi ztratil knížku.“
Znění petice například zde pod videem.
https://www.youtube.com/watch?v=8YMj36UbNR0
Od minulého pondělí každé ráno půl hodiny před osmou stála před školou a mluvila do megafonu. Vyprávěla všem, jaký nátlak je veden na jejího syna, co se děje za zdmi školy a co vše je protiprávní. Je také možné u ní podepsat petici proti rouškám na školách.
Petici je možno podepsat každý pracovní den od 7:30 do 8:00 hod. před ZŠ Velké Březno nebo si ji vyžádat e-mailem na
„Ony ostatní děti totiž ani neví, že jejich spolužáka vyslýchala policie, škola jim lže. Musela jsem dát najevo, že je potřeba něco řešit. S petičním stánkem jsem tam stávala až do pátku 18. prosince. Mým záměrem je oslovit každého, ne jen školu a rodiče, které tam mají děti. Chci, aby se informace šířily a aby rodiče začali něco konat, situace je skutečně neúnosná,“ shrnuje.
Doporučuje sledovat iniciativy Vraťte děti do školy, Liga lidských práv, Stave bez nouze.
Výhoda petičního stánku
Díky petičnímu stánku s ní ani policie nehnula. A ona bude pokračovat klidně i po Novém roce. „Policie se mě pokoušela první den z místa dostat. Zkoušeli na mě nesmysly. Říkám: Znáte petiční zákon? Koukali na mě, tak jsem dodala: Tak si ho nastudujte. Přišli ke mně úplně blízko, až jsem musela zareagovat: Odstupte. Koukali na mě a prý: Vemte si roušku. Já: nejsem povinna vzít si venku roušku. Odstupte a neohrožujte mě. Pak mi dali pokoj. Nemůžou nic,“ popisuje a dodává:
„Já se snažím informovat rodiče, děti, někteří si leták ode mne vezmou, jiní ne. Mnozí nepřemýšlejí, omlouvají si to, že něco musí v rámci vládních nařízení dělat a nechtějí se tím asi víc zabývat.“
Na její stranu se už oficiálně přidal jeden z radních obce Velké Březno, který ji sám od sebe kontaktoval. „Řekl, že tu situaci chápe a že není možné, aby škola tímto způsobem postupovala. Šel i za panem ředitel a ten se o rouškách odmítl bavit,“ říká.
Na základě toho mimochodem připravila modifikaci petice, kdy jedna je tedy pro rodiče, druhá pro obyvatele obce, kteří tam žijí a pracují: „Protože i ti mají právo se vyjádřit, neboť petice poputuje právě i ke zřizovateli školy, což je obec. A mimoto může do školy docházet i dítě někoho jiného z rodiny, anebo je tam jednou mít budou… Petice je pod každým mým videem na Youtube, které sdílím u přes facebookový profil. Jsou tam na mě kontakty i informace, kdy budu u školy a podobně.“
Průšvih je podle ní hlavně v tom, že děti nemají na výběr. „Proto musí za ně bojovat rodiče. V práci jednáme sami za sebe, ale ve škole jsou děti dány napospas systému,“ zdůrazňuje rodačka z Ústí nad Labem, která se nikde politicky ani aktivisticky neangažuje. Plně se v těchto dnech snaží nadále věnovat své podnikatelské činnosti se dvěma e-shopy a v regionu je známá hlavně jako realitní makléřka. V oblasti prodeje a péče o nemovitosti se pohybuje od roku 2013 a předtím 10 let působila jako finanční a pojišťovací poradkyně. „Práce se stala mou vášní a neustále se vzdělává,“ říká žena, která je mimo jiné aktivní sportovkyní.
