Ústí nad Labem - Krajská zdravotní uspořádala ve středu 2. října tiskovou konferenci na téma paliativní péče, a to při příležitosti desetiletého působení mobilního hospice (psali jsme ZDE). Konference se kromě lékařů zúčastnili také lidé, kteří v nedávné době přišli o blízkého, a to rodiče malé Libušky Andrea a Josef a paní Monika, která přišla o otce (její příběh si můžete přečíst ZDE).
Paní Andrea nejdřív přišla o jedno dítě ještě v těhotenství, kdy čekala chlapečka. Po zhruba třech letech otěhotněla znovu. A narodily se jí dvojčátka - holčičky Anička a Libuška. Anička bohužel v životě štěstí neměla a pár měsíců po porodu zemřela. Oba rodiče se s tím ale dokázali srovnat a naopak je to ještě více stmelilo.
Dá se na něco takového vůbec připravit?
Nedá. První těhotenství si říkáte, že bude všechno fajn, těšíte se. Přála jsem si mít syna, vysnila jsem si ho, ale přišly komplikace a prostě se nemůžete rozmýšlet, jestli si ho necháte, nebo ne. Když to máte nastavené tak, že chcete mít zdravé dítě, tak by to bylo utrpění i pro ostatní. Nebyl by to život ani pro něj, ani pro nás. On by možná časem stejně zemřel a bylo by to ještě horší, stejně jako u Aničky, která by možná sice fungovala, jak přítel do poslední chvíle věřil, že bude s námi, ale máma to vždycky vycítí, že se něco děje, že to prostě nedá.
Jak to celkově ovlivnilo fungování vašeho vztahu?
Já si myslím, že stojíme jeden za druhým. Spíš nás to utmelilo, než rozdělilo. Jsou lidi, které to naopak totálně semele. Bylo nám řečeno, že mnoho párů toto neumí řešit a neumí se k tomu postavit čelem a spíš jdou od sebe, než aby byli pohromadě.
Jak jste zvládali ty první chvíle? Měli by nastávající rodiče počítat s horšími variantami?
Nejhorší byly ty první týdny, že Anička tady není. S tou horší variantou by se vždycky mělo počítat, protože když se pak náhodou něco takového stane a nejsme na to ani trochu připravení, tak je to šok. Naopak by se rodiče měli připravovat i na ty horší možnosti, že všechno není jen růžové. Mělo by se o tom více mluvit.
Co vám pomohlo tu situaci zvládnout?
Mě pomohlo, že mi byla poskytnuta psychologická pomoc, byla mi k dispozici psycholožka, už při tom prvním těhotenství. Já jsem si říkala, že to zvládnu, že to nepotřebuji, ale ne, je to důležité, protože ta žena, pokud tohle nezažívá s partnerem, který pomáhá i po té psychické stránce, tak tohle nevyřeší. To trvá roky. Někdo bere doteď antidepresiva, já jsem je naštěstí nepotřebovala, dokázala jsem se z toho oklepat. Tři roky trvalo, než jsme přirozenou cestou počali holčičky, už jsme přemýšleli i o umělém oplodnění.
Co byste maminkám v péči o dítě doporučila?
Určitě doporučuji cvičit Vojtovu metodu. Ale opravdu každý den poctivě 3x - 4x denně. Já jsem si to nastavila tak, že to dělám pro ni, ne pro sebe. Není to výmysl doktorů, oni moc dobře vědí, proč to dítě má tuhle Vojtovu metodu cvičit. Má to pro dítě opravdu velký přínos.
